Kostel sv. Tomáše Apoštola
Kostel sv. Tomáše Apoštola v dolním Domašově. Vrcholně barokní stavba z let 1726-1730, postavená z podnětu vratislavského kanovníka Karla Maxmiliána Fragsteina jezuitským stavitelem Christophem Tauschem. 8.10. 1730 kostel zasvětil svatému Tomáši Apoštolovi baron Fragstein a 28.9.1731 ho vysvětil světící biskup Elias von Sommerfeld.
Obraz hlavního oltáře pochází z roku 1892 a je od Aloise Baucha z Vidnavy, další obrazy pocházejí od Leopolda Willmanna a Rudolfa Templera.
Kostel sv. Jana Křtitele
Kostel sv. Jana Křtitele v horním Domašově - Jednolodní, pozdně barokní kostel s prvky klasicismu byl vystavěn v letech 1797-1798, hudební kruchta je z 2. poloviny 19. století. Kostel je dílem stavitele Jana Grögera z Bukovic, stavbu vedl zednický mistr Josef Franke ze Supíkovic.
15.9. 1798 vysvěcen biskupským komisařem Johann Roth von Freiwaldau. Kostel byl zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Obec Domašov byla jediná na Jesenicku, která získala patronát nad kostelem a mohla si vybrat kněze podle svého přání.
- Emma a Wilhem Seifertovi bydleli v Domašově č.p. 247
- Franz Hackenberg bydlel v Domašově č.p. 245
- Adolf Thamm bydlel v Adolfovicích č.p. 108 (bratr Emmy Seifertové, roz. Thamm)
- Franz Seifert bydlel v Domašově č.p. 297
Naproti kapličky u potoka se nachází místo, kde byl v roce 1942 veřejně popraven polský nuceně nasazený dělník. Důvodem jeho trestu bylo znásilnění německé dívky.
Text doplnili 24.6.2012: Veronika a Hermann Weigold, přeložila: Kamila Sikorová
Na tomto místě kdysi dávno býval hřbitov, stával zde i prastarý kostel. Prvním dochovaným názvem obce je „Adolcouici„.
Už v roce 1290 v listině „Liber fundationis“ jsou uvedeny 2 franské lány, které patřily tomuto kostelu. Roku 1305 se připomíná v „Adolphi villa“ fojtství a dnes již neexistující farní kostel. Důvod zániku kostela není zmíněn v žádné známé dochované listině.
Roku 1410 se objevuje poprvé název „Adelsdorf“ v listině „Registrum censuum“.
Při kontrole v roce 1666 byly ještě patrny zbytky kostela a malá věžička, ve které byl malý zvon, který daroval farář Opitz z Freiwaldau (pozn.: nový kostel byl postaven teprve v letech 1726-1730 v Domašově na hranici s Adolfovicemi – kostel sv. Tomáš Apoštola).
Kolem roku 1870 chtěli adolfovičtí radní nechat na tomto pozemku postavit školu – ale nedostali povolení právě proto, že to je bývalé pohřebiště (pozn.: školu nakonec postavili spolu s domašovskými v letech 1881-1883 blízko kostela a sloužila dětem z obou obcí).
29.7. 1923 byl zde slavnostně odhalen památník občanům Adolfovic, kteří padli v první světové válce (1914 – 1918)
Na pomníku je vytesáno 35 jmen obětí. Peníze byly získány sbírkou místních občanů a z výtěžku kulturních akcí. Pomník posvětil farář Böse. Ve své řeči uvedl, že poslední zmínka o kostelu na tomto místě je z roku 1422 a že se zde opět po 500 letech koná bohoslužba.
Pomník podle návrhu ředitele kamenické školy Paula Stadlera (schl. Landesfachschule für Steinindustrie in Saubsdorf)vyrobil kamenický mistr Adolf Walter ze Supíkovic.
Každoročně pak byl první neděli v srpnu vzpomínkový den za oběti 1. sv. války.
Na „Slavnost Všech svatých“ (1.11.) býval pomník také slavnostně vyzdoben a elektricky osvětlen.
Po 2. světové válce byli původní němečtí obyvatelé odsunuti, pomník byl zničen a místo postupně pustlo.
V roce 2000 byl pomník znovu obnoven, okolní parčík upraven, doplněny lavičky. Na podzim sem vždy míří lampionový průvod při akci „Uspávání broučků“, které pro děti organizuje místní mateřská škola.
Z dostupných zdrojů zpracovala 1.10.2012:
Kamila Sikorová
Obecní knihovna a IC Bělá pod Pradědem
Adolfovice 41
790 85 Bělá pod Pradědem
📞+420 584 452 834
✉️ mic@bela.cz, kami.sikorova@centrum.cz
🌐 www.bela.cz/knihovna
Mariin pramen
mezi Domašovem a Filipovicemi za Drátovnou dále po žluté turistické značce. Studánka s kamennou jeskyňkou s mramorovou sochou sv. Panny Marie od Paula Stadlera, z roku l938.
Původně zde byla kamenná zídka s obrázkem a na okolních stromech malby XII. zastavení Křížové cesty. U studánky se zachovala pamětní kamenná deska, s letopočtem l879.
Byly zde konány křížové cesty a 2x do roka pobožnosti s požehnáním.
Hřbitov smíření v Rudohoří
Původně hřbitov 36 sovětských zajatců, kteří zemřeli v období od 29.10. 1941 do 19.2. 1942 při epidemii skvrnitého tyfu v zajateckém táboře pod Keprníkem, v údolí potoka Bystrý.
Lesní hřbitov v Rudohoří prošel v roce 2003 celkovou úpravou. Hlavní myšlenkou a později mottem, které doprovázelo celou rekonstrukci se stalo „Usmíření a sjednocení národů“.
Vpravo od centrálního pomníku jsou umístěny pomníčky občanů sovětské národnosti. Vlevo je 9 pomníčků občanů národnosti německé, kteří zemřeli v srpnu 1945 v koncentračním táboře, kam byli internováni po konci války.
V údolí Zaječího potoka, v lokalitě Borek, byl v roce 1941 vybudován tábor, do něhož byli umístěni sovětští zajatci.
Mezi zajatci vypukla epidemie skvrnitého tyfu a od listopadu do konce roku 1941 v něm zemřelo 18 zajatců, kteří byli pohřbeni v sousedství tábora. V roce 2011 byla zahájena rekonstrukce tohoto hřbitova.
29.5.2012 se konalo slavnostní otevření zrekonstruovaného hřbitova za účasti zástupců LČR LS Jeseník a KŘ Šumperk, představitelů okolních obcí, dalších hostů a veřejnosti.
Čestnou stráž držela Javornická dělostřelecká garda v prvorepublikových uniformách IV. hraničářského praporu Frývaldov a uniformách Finanční stráže, oddělení Černý kout (Schwarzberg) z roku 1938 Na začátku zazněly fanfáry Souboru loveckých trubačů LČR LS Jeseník, poté česká a ruská hymna v podání Ženského pěveckého sboru a dětského sboru Běláčci.
Po společné modlitbě požehnal Otec Rackowiak tomuto místu.
Lehké opevnění z II. svět. války
Vzor 37 - stavba lehkého opevnění byla zadána 2.9. 1937 stavební firmě J. Schmalz z Olomouce.
Linie čítá 53 objektů ve dvou sledech a měla být doplněna v letech 1940-41 dalšími 14ti sruby těžkého opevnění (k jejich stavbě již nedošlo).
Rozloha 800 ha, nejstarší rezervace na Moravě s porosty chráněnými už od roku 1903, rozsáhlý komplex horských smrčin se sedlovými rašeliništi, smrkových bučin v nižších polohách a v nejvyšších bodech v České republice unikátního horského bezlesí.
Ze vzácných druhů rostlin je důležité zmínit horské druhy – jestřábník alpský a sasanku narcisokvětou, na rašeliništích kýhanka sivolistá a klikva bahenní, nepřehlédnutelné jsou vatové chomáčky suchopýru pochvatého. Horské lesy jsou zpestřeny bílými hvězdičkami sedmikvítku evropského, nebo kapradinou žebrovicí různolistou.
Přírodní rezervace Filipovické louky
Rozloha 2,22 ha, rašelinné a mokré louky bezprostředně navazující na severní okraj Filipovic.
Kromě botanického předmětu ochrany - prstnatec májový, tolije bahenní, je lokalita významná i z pohledu výskytu obojživelníků, zejména kriticky ohroženého čolka karpatského.
Zajímavý je i výskyt bramborníčka hnědého a v bližším okolí chřástala polního.
Rozloha 0,86 ha, jedná se o erlánovou skalku vrcholu Šumný (1073 m n. m.) na bočním hřebeni ze Šeráku na východ do údolí Bělé.
Díky erlánu (vápenitá hornina) je lokalita velmi bohatá na výskyt vzácných druhů rostlin, jako je například lomikámen vždyživý. Setkávají se zde rostliny z Malé Asie – šabřina tatarská a z Alp – mázdřinec rakouský.
V současné době je zde evidováno 220 druhů, z nichž 9 je na seznamu ohrožených. Ze zoologického hlediska nebyl dosud Šumárník důkladně prozkoumán. Za zmínku stojí některé druhy ptáků jako například krutihlav obecný nebo jeřábek lesní.
Rozloha 13,54 ha, kamenné moře a bor, jako pozůstatek od doby ledové na prudkém jihovýchodním svahu Zaječí hory.
Kamenná suť je prakticky bez vegetace, lemována lesními porosty, tvořenými smrkem, borovicí, břízou a jedlí.
Z rostlin za zmínku stojí vranec jedlový a jestřábník zední.
Z živočichů je zde možno spatřit například nejmenšího evropského ptáka králíčka obecného.
Rozloha 141,4 ha, rozkládá se na severním svahu Velkého Jezerníku a východním svahu Malého Klínu.
Předmětem ochrany jsou zde především geomorfologické jevy, tedy skalní útvary bizarních tvarů, vytvářené staletou zemní a vodní erozí Studeného potoka. Nejvýznamnějším takovým útvarem je samotný Vysoký vodopád. Je považován za nejvyšší vodopád Jeseníků. Jeho výška byla 45 metrů.
Při povodních v roce 1880 byla však rozrušena skalní stěna, která tvořila jeho podklad, a tak byl vodopád rozdělen na několik kaskád. Po proudu Studeného potoka pod Vysokým vodopádem se nachází několik menších vodopádů, všechny jsou přístupné po modré turistické trase ze Švýcárny do Bělé.
Zajímavými rostlinami jsou zajisté podbělice alpská a čípek objímavý, ze živočichů velice často potkáme kamzíka horského nebo ořešníka kropenatého.
Rozloha 104 ha, významná botanická lokalita ve stržích jihovýchodních svahů Červené hory, zbytek horského smíšeného lesa.
V zimním období se zde ukládá velké množství sněhu, který posunem a plazením mechanicky narušuje vegetační kryt, půdní povrch a skalní podloží, čímž se udržuje snížená horní hranice lesa. Díky tomu je zdejší květena poměrně bohatá, jmenujme například kapradinu pérnatec horský, symbol Jeseníků zvonek vousatý.
Najdeme zde však i hořec tolitovitý, který je ve znaku Krkonošského národního parku. Podrobný bryologický průzkum zde odhalil na 80 druhů mechorostů, z nichž je několik kriticky ohrožených.
Z fauny je důležité zmínit například otužilého pěvce čečetku zimní, jesenického papouška křivku obecnou, pravidelně jsou zde nacházeny stopy rysa ostrovida.
