V roce 1998 představitelé obce rozhodli o vytvoření obecní symboliky.
Ze zpracovaných návrhů vybrali návrh Jana Tejkala z Ostravy, který v sobě zahrnoval znamení z historických pečetí Domašova a Adolfovic.
Symboly obce
Obecní znak a prapor
Rozhodnutím předsedy PS Parlamentu ČR ze dne 14.1.2000 obdržela Bělá p. P. následující znak:
V červeném štítě z černého trojvrší vyrůstající zlatý listnatý strom, podložený stříbrnými váhami.
Zlatý strom je znakem Domašova z historické pečetě a symbolizuje listnaté stromy, které byly obživou tohoto údolí.
Tři návrší symbolizují 3 části Domašova: Domašov, horní Domašov a Filipovice.
Váhy jsou historickým symbolem Adolfovic.
Barva červená symbolizuje historickou sounáležitost ke Vratislavskému biskupství.
Černá barva vyjadřuje historickou zemi Slezsko.
Na praporu jsou symboly zjednodušeny, aby se mohly tisknout a používat jednoduché vlajky:
červený list se žlutým vykořeněným listnatým stromem podložený bílými váhami.
25.3.2009 byl představen nový erb a také obecní prapor, které jsou v současnosti vystaveny v zasedací místnosti obecního úřadu.
Logo www.bela.cz
Na konci roku 2010 jsme se rozhodli zvětšit povědomí veřejnosti o naší obci. Jako vhodným veřejnosti snadno dostupným prostředkem byly vybrány internetové stránky, které mají dobře zapamatovatelnou adresu, jsou vždy aktuální a obsahují velké množství informací. Pro jejich propagaci vzniklo logo: „Bělá - máme co nabídnout…“.
Kopce symbolizují hornatou oblast a Praděd zase část názvu naší obce. Zelená, žlutá a modrá je odkazem na to že je u nás vyžití po celý rok, písmo s oblými tvary má budit dojem příjemné atmosféry a pohody.
Obecní kroje
V roce 2010 nechala obec v rámci projektu 7. ročníku Česko-polských dožínek zhotovit kroje podle dobových podkladů, tzv. kvašů, které byly v roce 1994 vystaveny v Brně, a podle této výstavy vznikla kniha „Moravské a Slezské kroje, Kvaše z roku 1814“.
Historie: V roce 1791 při korunovaci Leopolda II. byly císaři předvedeny „moravské kmeny“ v hudbě, tanci a pochopitelně v krojích, což vzbudilo pozornost i obdiv. V roce 1804, v čase nejvypjatějšího vlasteneckoromantického hnutí přichází arcikníže Johann, hlava sběratelů rakouských národních tradic, na grandiózní plán podchycení národních tradic v celém Rakousku. Hlavním centrem, odkud se celá akce rozvíjela, bylo nově zřízené štýrskohradecké Joanneum a sběr prováděli nešlechtici – učitelé a milovníci lidových tradic vůbec. S touto akcí lze patrně spojovat vznik velké sbírky kvašů a akvarelů, kterou můžeme zatím klást k roku 1814 podle datování jednoho z obrázků. Sbírka obsahovala 159 obrázků. Autory ve všech případech byli amatéři, jméno se často nedochovalo. V popředí zájmu přitom není šlechta ani měšťanstvo velkých měst, ale venkov.
Základní stereotypy moravských krojů:
Mužský kroj: Na rozsáhlém území je minimálně variant. Jak Češi, tak Němci nosí žluté nebo černé krátké koženky, dlouhé soukenné kabáty různých barev, krátké kabátky (nejčastěji tmavomodré až černé), sváteční vesty (Němci červené, Češi spíše tmavomodré), na krku flór, punčochy bílé nebo modré, střevíce s přezkou nebo vysoké boty s přehrnutým okrajem, široké klobouky, nahoře rovné.
Ženský kroj: typické zaplétání vlasů k jehlici u svobodných, nošení tvrdých čepců u vdaných, v zimě bílých šátků na hlavu. Sukně k reprezentaci jsou z vlněných materiálů, kabátky zkrácené s límcem, do výstřihu se klade šátek. Je silný trend k integraci s městským oblečením.
Kroje – podle kvašů z roku 1814 Severní Morava a západní Slezsko
Mladý pár: Oproti běžnému západnímu stereotypu má mladý muž dvouřadou vestu, kabátek s vysokým přeloženým límcem a reverzy. Oblečení děvčete patří do zcela jiného krojového okrsku. K (našemu) západnímu typu sice zařazuje složitým zapletením vlasů, ale textilní ozdoba nad čelem napodobuje snad tvar přední části čepců v Dolním Slezsku. Bez vnitrozemské analogie je rovněž šněrovačka a úprava košilky s dlouhými rukávy, na krku místo šátku tolar.
Starší pár: Výborná ukázka oblečení starých, které přechází z 18. stol.: u muže krátké kalhoty s punčochami, přetaženými přes kolena, dlouhá vesta, široký a krátký svrchní kabát s mnoha velkými knoflíky a výraznými manžetami, třírohý klobouk. Kroj není příliš rustikální, na rozdíl od ženy, která je oblečena v kanafasu, upnutý kabátek má dlouhé měkké šosy a střídmé zdobení u krku a u rukávů. Čepec lemovaný králičinou je stejný jako v celé severozápadní části Moravy a Slezska.
Naše kroje jsou vystaveny v knihovně, aby si je mohlo prohlédnout co nejvíce návštěvníků a obyvatelé se mohli seznámit s naší minulostí.
Konání 7. ročníku Česko – polských dožínek bylo podpořeno finanční spoluúčastí Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) prostřednictvím programu „Přeshraniční spolupráce Cíl3 ČR – PL“. Žádost o dotaci byla předložena do Fondu mikroprojektů Euroregionu Praděd.
V rámci projektu byly vyhotoveny dobové kroje pro dožínkové a podobné účely. Projektovou dokumentaci tohoto projektu zpracovala firma EURO-PRO Servis s.r.o. Jeseník.
